Test popcornů na nádražích ČD
Tento test jsem prováděl u příležitosti čekání na spoje převážně na uzlových vlakových stanicích. Je to taková naše národní specialita, lákat turisty na různé sladkosti a správně pražená kukuřice a kdoví co ještě tomu dává dobrou možnost. Navíc můžeme často vidět pes průhledné skřínky vlastně co a kolik kupujeme. Hodnotil jsem podle čtyř kritérií. Samozřejmě to byla cena za množství, obslužnost, chuť a taktéž, jak dokáže takový popcorn nalákat svou vůní.
Prakticky nejhůře dopadly popcorny z automatů. Kde je vedou, mají nebo alespoň by měli mít otázku k zamyšlení. Ve všech případech automatových jsem se setkal chutí sešlou, jakoby byly v boxu kdovíjak dlouho. Nikde mne z dálky nedokázali přivábit, zastavil jsem se vlastně u nich snad jen díky své poloze většinou u vchodů. Ještě, že takových automatů na popcorn je pomálu.
Vynikající chuť měla porcička Olomouci. Na blízku i výrazně voněla, než mi zmizela v krku, jen snad škoda, že kousek opodál byl stánek s pekárničkou, která vůni pražené kukuřice výrazně převyšovala. Něco podobné se dá mluvit i o halách v Pardubicích, Most, Karlovy Vary, kde převládla samozřejmě vůně oplatků.
Svojí vůní v okolí však nejvíc přilákal popcorn ve Žďáře nad Sázavou. Nemůžu si pomoct, i když tu stanici mám docela blízko, tam je to železná tradice, pokud ovšem nepřijdete blíže a neotevřou se dveře nikterak vzdálené toalety.
Co se týče obsluhy, úplně všude jsem se setkal s jakýmsi automatismem: zkasírovat, zabalit, děkujeme a nashledanou.
Cenově mi vyšly nejlpe porce právě ve zmiňované Olomouci, pak i v Táboře a slušná porce byla k mání i v Benešově u Prahy.
